Našla si mě jedna moc milá francouzská rodinka, která se mnou chtěla procestovat celou Ameriku, z Kanady až do Argentiny! Když jsem se to dozvěděl, uplně se mi rozklepala kola. Vždyť já jsem nikdy nevystrčil blatník z Německa. Co z Německa? Kromě cesty z továrny jsem celý život jezdil jen kolem našeho městečka ! A teď tohle.
Ale Anthony, tatínek rodinky, mě brzy uklidnil. Říkal : “Nejdřív tě přestavíme na opravdové expediční vozidlo, aby jsi získal sebedůveru a v nové roli se cítil lépe. A také, abychom v tobě mohli všichni čtyři bydlet a cítili se v pohodě a v bezpečí”. A jak řekl, tak udělali. Dva roky mě přestavovali.
A hlavně, dali mi jméno! A jaké krásné!
TAO !!!
Už jsem nebyl jen nějaký Mercedes LAF 1113, jeden z tisíců. Byl jsem TAO.
A k tomu jsem dostal tu nádhernou zelenkavou barvu. Barvu jarní přírody, nového života, nového dobrodržství. Už jsem nemusel spěchat a honit se být někde co nejdříve. Právě naopak. Teď jsem mohl jet pomalu a každý kilometr si naplno užívat. Dívat se kolem sebe, poznávat a objevovat. A obdivovat. Svět je totiž až neskutečně kásný a velkolepý, a když spěcháme, často si to ani nestačíme uvědomit. Zářivou červeň jsem tedy už nepotřeboval. Ale houkačky a majáčky jsem si pro jistotu nechal. Jeden nikdy neví…
