Byl jeden cedrový les 4 : vzlet

[září 2023, 161. týden - Senegal] ✎Denisa
Konečně nastal velký okamžik... premiéra Arthurova filmu! A ne jen tak ledajaká! Byla na zahajovacím večeru festivalu Festiphoto nedaleko Paříže a před 350 diváky... Arthurovi se splnil sen: jeho film uvidí spousta lidí! A snad někteří z nich ve svém životě něco změní...

Mluvím já ✎Denisa
Odkaz na všechny epizody

Září 2023. Senegal.

Minulý měsíc v Maurétanii byl vyčerpávající. Za několik týdnů jsme toho zažili tolik, jako jindy za půl roku! Chtěli jsme za pouhý měsíc poznat tu obrovskou zemi a lidi, kteří zde žijí, a ještě k tomu navštívit alespoň ty nezajímavější přírodní krásy. Bylo to na nás všechno příliš intenzivní a rychlé. Nebylo dost času na to, abychom si naplno vychutnali ty nejkrásnější zážitky, a stejně tak ani na to, abychom zpracovali všechny emoce z různých zklamání a frustrací, kterých je při cestě vždy hrozně moc. A k tomu se připojila obrovská fyzická vyčerpanost. Dlouhé vzdálenosti napříč pouštní krajinou a hlavně, obrovská horka: přes den i přes 45°C, v noci pak 40. Vše sečteno, naši rodinnou rovnováhou prošlo malé zemětřesení.

Teď, těsně před premiérou Arthurova filmu, na kterou jsme dostali od pořadatelů festivalu několik úkolů, jsme proto hledali klidné místečko, kde bychom se mohli na chvilku usadit a nabrat síly. Khadissatou, naše nová kamarádka z Dakaru, nám vstoupila do života jako anděl strážný. Velkoryse nám nabídla, abychom se zabydleli do jejího domečku nedaleko Dakaru a zůstali tam tak dlouho, jak jen budeme potřebovat, abychom se zase dali dohromady. S obrovskou radostí jsme tuto velkorysou pomoc přijali!

Arthurovým prvním úkolem je natočit interview o vzniku jeho filmu, který se bude promítat společně při premiéře. Někomu to může připadat jako půlhodinová záležitost: zahájíš videocall, odpovíš na otázky a je to! Ale to by znamenalo zapomenout na to, kdo je náš Arthur: teenager, který nerad slyší svůj hlas, nesnáší být na špatné straně kamery (to znamená před ní ;-) a určitě se nechce vytahovat, anebo říkat něco, co by mohlo i vzdáleně vytahování připománat! Ale jako pokaždé, Arthur se prokouše i touto výzvou. Musíme o ní ale dlouho diskutovat. O tom, jak ho to všechno znervózňuje, jak bez zlehčování a bez nadsázky vstřebat jeho strach z klimatických změn, a jak co nejlépe naplnit jeho naléhavou potřebu jednat, a to konkrétním prostředkem: jeho filmem.

Rozhovor s Arthurem o jeho filmu s organizátorem festivalu Festiphoto de Rambouillet 2023

Naštěstí má Jean-Philippe, ředitel festivalu, velké porozumění a pomůže Arthurovi, aby se při natáčení cítil dobře. Arthur se sice musel vyrovant s tím, že se vidí a slyší mluvit... ale snažil se to brát pozitivně. Také se musel smířit s kvalitou záběrů (není to opravdový film, je to "jen" rozhovor)... a i s tím, co tam řekl a jak. Bylo to pro něj tak trochu nepříjemné ale zároveň si uvědomil, že jeho slova nejsou egocentrická, a že jsou nutná k tomu, aby lépe vyjádřil hloubku vzkazu svého filmu. Nakonec jsme interview trochu zkrátili, aby tam zůstali jen ty úryvky, se kterými byl Arthur spokojený. Potřeboval k tomu ale čas. Ne, aby si připadal dokonalý, ale aby přijal svou roli a odvážil ukázat se ostatním takový, jaký je. A to se mu povedlo!

Je 29. září, slavnostní zahájení festivalu Festiphoto de Rambouillet 2023 nedaleko Paříže. Festival, který je zaměřený na přírodu, měl letos téma "Exposer pour preserver" (Ukázat, aby se ochraňovalo). Dokážeš si představit lepší příležitost na premiéru Arthurova prvního krátkého filmu? Jean-Philippe, který se postupně stal naším přítelem, je natolik nadšený z toho, jak žijeme a co děláme, že se z nášeho příběhu rozhodl udělat letošní hit festivalu! Je to pro nás neuvěřitelné: Galavečer začíná záběry klimatické krize ze zpráv, které doprovází hlas naši Cailin, jak recituje svojí báseň "Můj názor na přežití". Následuje Arthurův film, kousek rozhovoru s ním a pak krátké video o naší rodinné expedici. Efekt je moc působiví. Budoucí generace ukazuje dospělým cestu vpřed. Jsme dojati, že jsme mohli sehrát tak čestnou roli, byť na dálku. Dává to tolik smyslu našemu snažení. I my jsme pozvedli své slavnostní nerez poháry k přípitku a malé oslavě, přes internet spojeni s Francií z našeho dočasného domečku v Senegalu.

O týden později je tu Montphoto, další festival přirody, tentokrát ve Španělsku, kousek od Barcelony. I tam se organizátoři rozhodli promítnout Arthurův film v rámci fotosoutěže Changing planet (Měnící se planeta), kde fotka Cailin získala v kategorii do 18 let první místo a Arthurovi pak další dvě. V hlavní fotografické soutěži přírody pak Arthurova fotka opičky "V bezpečí" vyhrála jednu z cen pro mladé do 15 let.

Mezitím se Arthurův film dostal do oficiální selekce na největší belgický festival přirody FINN, Festival International Nature Namur, a který každý rok navštíví 35 000 lidí. Nebyla tam žádná kategorie pro mladé, ale Arthurovi se přesto podařilo dostat do užšího výběru 15 nejlepších filmů (z 650 přihlášených), které se na festivalu pak promítaly. Slavnostní gala večer přehlídky filmů s předávání cen jsme sledovali všichni přes internet LIVE. Bylo užasné se dívat na tolik krásných filmů a vědět, že jeden z nich natočil Arthur. Pro Arthura je to začátek plnění jeho velkého snu, aby jeho film uvidělo co nejvíce lidí a jeho poselství mohlo putovat dál po světě!
A pak přišlo předávání cen! Obrovské napětí. A pak pořadatelé představili novou cenu, cenu Naděje, pro mladé talenty. A následně z obálky vytáhly jméno lísteček se jménem Arthurova filmu. :-))))

A tak se pomalu dostáváme do světa filmů a festivalů. Je to pro nás něco úplně nového hledat vhodné festivaly a přihlašovat na ně Arthurův film. Petr tak tajně utratil 20 euro, aby poslal Arthurův film do soutěže BIG SYN v Londýně, filmového festival o udržitelném rozvoji. Arthur nerad utrácí peníze za soutěže, snaží se šetřit, jak jen může, což vede k velkým a dlouhým diskuzím. Ale Petr je někdy tvrdohlavý snílek, a když viděl, co čeká vítězné filmy, nechal se unést ;-) Ty budou totiž budou promítány na ikonické velkoobrazovce na Picadilly Circus v centru Londýna, kterou si Petr ze svého pobytu moc dobře pamatuje! Živě si představuje, jak se Arthurův film objevuje před očima Londýňanů na jejich nejoblibenějším místě na schůzky... Piccadily Circus je něco jako v Praze na Václaváku "pod koněm" :-)To by byla bomba! A štěstí se na nás usmívá: Arthurův film je nominovaný do užšího výběru festivalu!

Na světě je hrozně moc filmových festivalů, ale většinou se za jejich účast platí. A na to my nemáme rozpočet. Tak jsme se rozhodli, že festivalům, které se nám líbí, napíšeme, a požádáme je o účast zdarma. Proč nepodpořili dětem realizovat své projekty na ochranu naší planety? A u některých festivalů to už dokonce zafungovalo! Šance, aby Arthurův film viděli lidé na celém světě, se tak zvětšuje, a to je opravdu suuper.

Včera dokonce Arthůrovi došel e-mail z jednoho festivalu v Moldavsku, kde mu organizátoři nabídli ůčast se sníženým zápisným. Jeho film našli na internetu a sami ho kontaktovali! O den později jsem se už domluvili, aby se film mohl zůřastnil výběru zadarmo :-) Super zážitek pro našeho mladého filmaře (a také samozřejmě pro nás)!

Takže tady je, skoro rok po naší návštěvě Cirque de Jaâfar, Arthůrův první krátký film
"BYL JEDEN CEDROVÝ LES"
(můžeš si aktivovat české titulky)

Neváhejte sdílet odkaz na film se svými přáteli, anebo jestě lépe, kontaktovat Arthura,
pokud by jsi chtěli uspořádat promítání nebo se s ním podělit o svoje dojmy z filmu.
Arthur bude hrozně moc rád!

Jak tak vyjmenovávám Arthůrovi úspěchy, trochu se obávám, že by sis mohl říkat, jak se chlubím. Anebo že se předvádím, jak je náš život lepší než ten ostatních. Hrozně moc by mě to mrzelo, protože to není účel a vůbec tomu tak není.
Samozřejmě že jsem ráda ze života, který žijeme. Je to tak trochu náš sen. Ale za každý sen, který se snažíš realizovat, se platí. Pro nás rodiče je to velká invsetice času a třpělivosti.
Arturovi bylo teprve 14 let a nikdy se neučil komunikovat s odborníky, řešit problémy dospělích, plnit termíny... ostýchá se na sebe upozorňovat a často si nevěří. Navíc většina komunikace probíhá v angličtině, což je jazyk, který teprve začíná objevovat. Takže nás neustále potřebuje: na pochopení všech komplikovaných informcí a přísných pravidel, na psaní e-mailů, na organizování svého planingu... a k tomu je důležité, aby si vyjasnil své emoce a překonal je (a to potřebuje opravdu hodně času). Každý úspěšný festival navíc znamená nové úkoly: rozhovory, prezentace, překlady filmu a jeho popisu, plakáty... Někdy si připadáme, jako bychom byli najati na plný úvazek jako agenti zastupující mladého umělce :-) Je to samozřejmě skvělá investice do jeho budoucnosti a on se učí rychlostí blesku věci, se kterými bojuje jen málo dětí v jeho věku. Ničeho nelitujeme. Jen jsem ti o tom chtěla říct, abys věděl, že každý líc má jako vždy i svůj rub. Myslím, že si málokdo dokáže představit, kolik energie tomu opravdu věnujeme. Nám stačí, když budeš vědět, že zdaleka není zanedbatelná. A mě to třeba pomůže jednou vysvětlit, proč stále nestíhám psát své blogy ;-)

24.10.2023 00:16 Denisa - Sénégal

Neziskovka 7x7 z.s. │ Něco více o nás │ V médiích │ Ochrana osobních údajů

Velké poděkování patří našim přátelům z ALS EURO za jejich nezištnou podporu při stavbě a udržování tohoto webu.

Na vašem soukromí nám záleží

Byl jeden cedrový les 4 : vzlet