Pokaždé, když se snažím jet na měkkém písku, propadám se. I teď. Trochu mě to naštve, ale ne moc. Zanedlouho mi Petr zastaví motor a jde se podívat. Po rychlé analýze se Petr rozhene, že vytáhne deský. Když jsem cítil, jak moc mi to pod koly klouže, udělal dobře! Vytáhnou lopaty a děti pomáhají, více či méně aktivně, odhrnovat nahromaděný písek stranou.
Všichni zachovávají klid zkušených cestovatelů, kteří se nenechají vyvést z míry kedjakou nepředvídanou událostí. Právě dnes nakoupil na suku (naboli na trhu) a Cailin správně říká, že jsem "plný jídla, jsme hned u pláže, nic nám nechybí, i kdybychom tu měli zůstat týden! Užívejme si každé chvilky!"
Mezitím jel kolem nějaký pán na skútru, aby nám řekl, že dál po silnici nemáme jezdit, že se zaboříme. Jo, to jsem už taky pochopil. O pár minut dřív. No, nevadí, řešení je na místě a pán může v klidu odjít, není třeba volat traktor, kterého jsem viděl před deseti minutami. Poradím si sám, jako velký kluk!
Zatímco moje rodinka kope a maká, já si v hlavě sezařuji moudré rady do Mauritánei, zemi písku:
- Koupím si další dvě desky na písek, abych měl čtyři, a mohl se vyhrabat kdekoliv a kdykoliv.
- Měl byt se maximálně vyhýbat písku, protože mám příliš těžký zadek.
P.S. Druhý den musel Petr opět vytáhnout pískové desky. Výjezd, který už měl být bezproblémový, nebyl. Znovu jsem se zabořil do písku, a zase vzadu. Bylo to tím, že se Petr snažil odjet ihned po nastartování motoru, když jsem ještě neměl v pleumatickém systmému dostatečný tlak. No a tak se mi nezapnul náhon na všechny čtyři kola. Není tedy divu, že se mi zadní kola - která dělala všechnu práci sama - bořila čím dál víc... Všiml si toho jeden pán, který jel náhodou kolem a bylo to vyřešeno ;-). Petr mě nechal chvíli bručet, aby mě jemně probral, a pak jsem vyjel, jako by se nic nestalo! To se hodí vědět pro příště! :-)
