Panika, stres!!! ... náš poslední den v Evropě!

[10. říjen 2022]
Po čtyřech letech čekání se chystám na obrovskou událost ! Nemůžu se dočkat! Až najedu na lod, opustím známou Evropu a o dva dny později poprvé pojedu po africkém kontinentu...

Jsem z toho vlastně dost nervozní. A nejen já, ale celý náš tým. Každý to prožívá jinak, ale jsem si jist, že na tento den a ani na ty následující nikdo nezapomene. Budeme v Africe !

* pipsy = chipsy, neboli brambůrky v jazyce Enza. Každou naši oslava na ně má nárok - například na loď do Afriky!

(Enzo)" Slíbili jste, že až budeme v Africe,
oslavíme mé narozeniny... takže ještě jednou?"

(Arthur) "Jsem nervózní! Do zítřka toho musíme ještě tolik udělat, že mě to stresuje!
A stejně tomu nebudu věřit, dokud neuvidím Taa na lodi."

(Cailin) "Jedeme do Afriky, to je přece normální, vždyť to pořád opakujeme.
Ale na lodi budeme dva dny bez Taa!? Co si mám vzít s sebou?
Nebudu se nudit? Vzala jsem si vyšívání, knihy, sešit a psaní, hry, moje švihadlo...
ale budu na lodi moci skákat? Nebude se příliš kývat?"

(Naomi) "Budu fotit nová zvířata, které jsem nikdy předtím neviděla...
slony, žirafy, opice v džungli... A mohla bych udělat třeba sérii fotek
detailů s pouštním pískem, to by mohlo být hezké, ne?"

(Denisa) "Není mi z toho vůbec dobře. Nesnáším čekání...
Vím, že loď odplouvá až večer, ale abych byla v pohodě, že ji opravdu stihneme,
chci abychom jeli do přístavu hned ráno! Jste hotoví?
Můžeme už KONEČNĚ jet ?!?"

(Petr)" Nemůžu tomu vůbec uvěřit, že za pár dní budeme skutečně v Africe!
Máme toho sice hodně, ale máme na to ještě celý den.
Super, že odložili odplutí o pár hodin, ale radši si to ještě ověřím.
Bylo by fakt blbý, kdybychom nakonec loď nestihly"

(Tao) Cítím, jak se mi nervozitou trochu přehřívá motor! Kvůli stávkám není na pumpách nikde nafta! Oni si snad myslí, že přijedu do Maroka s prázdným žaludkem? Tak to ne! Na obrázku vidíte, jak se nakláním, abych přečerpal poslední zbytky nafty z vedlejší nádrže do hlavní. Mám teď tak čtvrtku nádrže (asi 25 l). To by mělo do přístavu stačit, a v Maroku to snad bude lepší!
Konečně si budu jezdit po drsných cestách, brodit řeky a brázdit poušť! Fakt se moc teším!

8h. Enzo, Naomi a Denisa ještě spí. Zato Arthur a Cailin jsou dávno vzhůru, protože si musí udělat PCR test. Arthur jde první, a když vyjde ven, využije příležitosti, aby sestru vyděsil: "Dva tě budou držet a třetí ti strčí tyčku hodně hluboko do nosu. Bolí to jako čert!" Typické pro Arthura. A Cailin předstírá, že mu trochu věří, což doplní teatrálním křikem.

9h. Poslední procházka po ulicích Sète, abychom nechali opravit Enzovy rozbité (týden staré) brýle, zašli na poštu, vyzvedli poslední nákupy přes internet... jen abychom pro ně našli ještě místo. Připravujeme se i na nejhorší: vysavač a přírodní prostředky proti hmyzu a parazitům, esenciální oleje, několik (dalších) notýsků pro holky, (a ještě další) fotografické vybavení, zelená barva na vlasy Naomi...

12h. Dnešní menu: čerstvé tielle, specialita města Sète. Mňam, mňam!

13h. Vyzvedáváme od naší kamarádky Marie-Hélène dvě kupy vypraného prádla (toto je fakt veliká pomoc!) a pak ho ještě musíme někde rozvěsit. Je na nás tak hodná, že dokonce připravila pro všechny děti malé dárečky. Enzo u ni naposledy uvidí jejího plyšového papouška, který opakuje vše, co řekneš. Enzo je do něj blázen a spolu s papouškem si pořád kecají... prostě pohoda.

14h. Všude hledám naftu, abych ji měl dostatek na piknik na lodi. Jezdím skoro dvě hodiny, od stanice ke stanici, a nic. Už jsem jich navštívil 8, a všechny zavřené! Nakonec to vzdávám. Do přístavu to už nějak zvládnu a v Maroku určitě bude.

15h. A teď šup do sámošky nakoupit piknik na loď pro moji rodinku. Naštěstí jsou v hledání jídla úspěšnější než já. Zásobí se také věcma, které v Maroku možná neseženou, a které potěší: fairtrade hořká čokoláda s malým množstvím cukru, ovesné mléko, krutonky (díky jimž má Enzo rád všechny polévky), bio citronový sirup, a hlavně hodně sýrů!

17h. Posledních několik dnů stojím na pozemku jednoho moc hodného pána a jeho maminky, uprostřed města Sète. Netušil jsem však, co všechno skrývají ve velké budově, kde mají dům a firmu. Mají tam i opravdové muzeum starých francouzských aut! Je to tak okouzlující, že na chvilku úplně zapomeneme na balení...

19h. Pomoc! Denise rupnou nervy, když mi Naomi visí ve dveřích a Cailin předstírá, že ji vystrkuje ven. "To stačí!!!" Nestačí. O pár minut později je na řadě Petr. "Už mě to nebaví! Kde jsou všichni? Nevidím nikoho, kdo by pomáhal balit! Už je skoro tma a máme toho ještě tolik!!!" Za pár minut se vše změní a všichni se moc snaží ;-)

20:45. Můj interiér konečně začíná vypadat trochu uklizeně. Bylo to těžké! Když je vidím, jak ukládají potraviny dost chaoticky kam se dá, říkám si, že to asi budou muset udělat později v Maroku znovu. Ale alespoň se uvnitř dá trochu pohybovat, uvařit vačeři a připravit postele. To není večer před odjezdem zas tak špatné.

21h. Steph, slečna, která bydlí v přestavěném náklaďáku o pár metrů dál, se na nás přijde podívat. A tak místo balení se celý tým skvěle baví, pokládá jí tisíc a jednu otázku o její práci dekoratérky pro francouzskou televizi, jak probíhají natáčení nekonečných seriálů, a vyměňují si historky ze života, a hrozně se přitom baví.

22:30. Příliš pozdě na to, abychom ještě něco udělali. Je čas jít spát.

Dlouhý nabitý den se chýlí ke konci. Úplněk se na mě usmívá. Zítra je velký den. Budu klidně spát.

A co všichni uvnitř? Podaří se jim usnout? Někteří budou možná vpohodě v přesvědčení, že nás už nic nezastaví. Ale jiní jsou dost nervózní a nebudou v klidu dokud s nimi nebudu na palubě lodi.
Každopádně všem v duchi přeju klidnou dobrou noc. Další už bude na směr Afrika!

Zde je můj nový africký dekór se západem slunce v Camargue. Co na to říkáš?

10.10.2022 00:00 TAO, Sète - Francie

Neziskovka 7x7 z.s. │ Něco více o nás │ V médiích │ Ochrana osobních údajů

Velké poděkování patří našim přátelům z ALS EURO za jejich nezištnou podporu při stavbě a udržování tohoto webu.

Na vašem soukromí nám záleží

Panika, stres!!! ... náš poslední den v Evropě!