prosinec 2017: Jak jsem poznal rodinku 7x7

Když už jsem byl dost zoufalý a pomalu smířený s tím, že v nicnedělání strávím další vlhkou nepříjemnou zimu, přijeli dva kluci... Petr a Pavel. A já začal doufat, že s nimi přijela i nová naděje.

Petr byl táta rodinky se čtyřmi dětmi, která se rozhodla vyrazit do světa, a snad ho dokonce i celý objet. A k tomu hledala sedmého člena výpravy, pořádný expediční vůz. A Pavel byl jeho výborný kamarád, který byl velký expert na auta a rozuměl jim jako málokdo jiný. Přijeli už v pátek, a že se zdrží až do neděle, aby si mě jako důkladně prohlédli. Pamatuju si, jak Petr na mě koukal dost vyjeveně. Že prý věděl, že jsem velký, ale netušil, že až tak moc… Jojo, já nejsem žádný trpaslík chlapečku pomyslel jsem si. Ale jinak jsem se mu moc líbil, a dokonce mě pohladil po kapotě.

Hned si oba oblékli svoje montérky a že jako půjdou na to. Do toho začalo samozřejme mírně pršet a vlhká zima zalézala pod bundy. No prostě zimní idilka na Loiře. To klukům ale moc nevadilo. Začali mě všude prolézat a Jeff jim o mě všechno vysvětloval. No, říkal i trochu choloustivé detaily, jako kde něco kapánek nefunguje, reziví nebo je trochu rozbité. Až jsem se chvílemi styděl a měl hlavně strach, aby Petra těmi řečmi neodradil. Ale pak jsem si řekl, že Jeff to dělá jedině správně. Je vždy důležité říkat pravdu, i když je nepříjemná. Bez toho nemůže být mezi lidmi důvěra. A když pak pravda vyleze ven, a ona skoro vždycky nakonec někde nějak vyleze, je to jenom o hodně horší.

Petr a Pavel měli opravdu výdrž, a bavilo je po mě lézt v té zimě až do setmění. K tomu si oba pořád něco psali do notesu, všechno měřili, a úplně všechno fotili. A když řeknu úplně všechno, tak myslím doopravdy úplně všechno. Nezbyl na mě myslím ani šroubek, který by nebyl vyfocen nejméně ze tří stran. Měl jsem z nich legraci. Petr později vysvětlil, že vše fotí pro svojí rodinku, která sedí netrvělivě doma a nemůže se dočkat, až jí o mě všechno řekne a ukáže. A že potom musí všechno společně probrat a vlastně na dálku se rozhodnout, jestli mě do svého týmu vezmou, nebo ne.
Mezitím naše milá Claire, přítelkyně Jeffa, přivezla pizzy a všichni si u mě dali do nosu. Jeff už předtím zapnul mého bufíka, což je takové topení na naftu (a já mám dokonce dvě !) a tak bylo u mě uvnitř hezky útulno a všichni byli veselí. A to já mám rád.

Ale den se pomalu chýlil ke konci a s ní únava. Vždyť taky oba kluci měli za sebou dlouhou pouť letadlem a pak vlakem. Petr z Nice, která leží na jihu u Středozemního moře a tudíž ůplně na druhé straně Francii, a Pavel dokonce až z Prahy. A tak si kluci ve mě rozložili postel a zalezli pod deky. Petr byl v sedmém nebi a nemohl zprvu ani usnout. A tak oba ještě dlouho kecali a rozebírali, jaké jsem zajímavé auto a co ještě zítra musí udělal a zkontrolovat… a také, divte se, vyfotit - asi jěště z té čtvrté strany. A pak všichni tvrdě usnuli. Na mě toho už bylo také moc. Měl jsem zážitků plnou převodovku, a tak jsem taky rychle usnul.

Další den začal krásně. Kluci byli odpočinutí a vysmátí a udělali si v mé kuchyňce snídani. Venku bylo sice zase šedivo, ale už nepršelo. Byla sice zima, ale alespoň nefoukalo. A tak detailní prohlídka pokračovala. Pavel znovu prolézal auto zespoda a Petr koukal na všechny moje vychytávky a dál měřil a fotil. A pak se objevil opět můj kamarád Jeff a s ním chvíle, na kterou jsem se hrozně moc těšil. Projíždka. Jeff stisknul tlačítko mého startéru a já jsem hned spustil svůj motor. Krásně vrněl, a to se všem moc moc líbilo. Čekali jsme několik dlouhých minut, až se motor zahřeje, což je u takových náklaďáků hrozně důležité. Všechny součástky se musí pěkně prohřát a olej všechno co se hýbe dobře promazávat. A pak jsme vyjeli. Jeff bravůrně řídil, Petr seděl vedle a všechno co Jeff dělal, pozorně sledoval. Vždyť to měl za chvíli také zkusit sám !

A ta chvíle přišla. Petr měl z toho očividně trochu vítr. Vždyť měl na náklaďáky teprve čerstvě udělaný řidičák a jezdil jen v autoškole, a to ještě s moderním auťákem, kde je to samý posilovač… to jako, že auto řidiči pomahá, aby do řízení nemusel dávat moc síly. To já byl jiné kafe. U mě musíš mít dobré svaly a všechno si dobře naplánovat, protože uspěchat se to pak nedá. Začíná to sešlápnutím pedálu spojky, kde se musíš zapřít do sedadla a pak pořadně zabrat levou nohou. Zařazení rycholsti je pak kombinace jemné techniky kam pákou pohnout s rozhodnou silou ji tam pak dostat. A nejlepší je pak točení volantem. Zapomeňte na nějaké ledabylé ovládání jednou rukou. Musíte ho pevně popadnout oběma a dát do toho všechno odhodlání a sílu, a to zvláště, když stojím. Petr se začal při řízení dobře potit, a to doslova, a tak si rychle sundal budnu i svetr. Ale jinak to zvládal statečně, a Jeff, jako bývalý učitel autoškoly, mu nepřestával dávat dobré rady a povzbuzovat ho. Dokonce jsme zvládli i krátkou cestu po rozbahněné polní cestě, kde jsem mohl konečně ukázat, že zvládám i pohon všech mých čtyř kol. No, Petr toho měl očividně dost. Však taky Pavlovi později poznamenal, že si není jistý, jestli koupě je opravdu dobrý nápad. To ale předbíhám.

Víkend končil, a kluci se chystali k odjezdu domů. Mezitím se Jeff a Claire s Petrem a Pavlem opravdu zkamarádili. Bylo vidět, že si, jak se říká, padli do noty. A Petr slíbil, že se hodně brzy ozve, ať mě zatím rozhodně nikomu neprodává. V jeho očích jsem ale zároveň viděl obavy a pochybnosti. A tak jsem vůbec netušil, na čem jsem, a co mě čeká…

10.10.2020 00:00 Tao

Neziskovka 7x7 z.s. │ Něco více o nás │ V médiích │ Ochrana osobních údajů

Velké poděkování patří našim přátelům z ALS EURO za jejich nezištnou podporu při stavbě a udržování tohoto webu.

Na vašem soukromí nám záleží

prosinec 2017: Jak jsem poznal rodinku 7x7