Byl jeden cedrový les 3 : Feedback

[červenec-srpen 2023, týdny 146-156 - Mauritánie] ✎Denisa
Každá etapa je jako skok do prázdna, plná nových výzev, kterým je třeba se postavit. Také je plno příležitostí, jak se naučit překonat svůj ostych. Arthur na sebe nerad přitahuje pozornost, ale pokud chce konstruktivní zpětnou vazbu, musí si o ni říct.

Mluvím já ✎Denisa
Obkaz na všechny epizody

Červenec 2023. Maroko. První reakce.

Jakmile svůj film Arthur dokončil, začal ho promítat lidem, které potkáváme. Jako první ho viděla naše marocká kamarádka Zineb. V očích měla slzy. To, že dítě, které v Maroku ani nežije, ji může poučit o vážnosti situace v její vlastní zemi a to s takovou krásou a jemností, ji hluboce dojalo. Okamžitě chtěla ve své bydlišti uspořádat promítání filmu! Na film se postupně chodili podívat jeji přátelé a Arthur nemohl uvěřit, jak jeho film na lidi působí! Byl překvapený, zpočátku trochu zmatený, ale především velmi šťastný. Dávalo mu to naději, že svým filmem může skutečně něco změnit!

Teď už přisla ta správná chvíle na seriózní feedback, od profesionálů. Ale to není jen tak! Přestože je pro Artura mnohem přirozenější komunikovat pomocí obrázků, chápe i sílu slov a snaží se své prosby formulovat co nejcitlivěji. Nebudu předstírat, že to bylo jednoduché. Občas mi to přislo, jako když se princ pomalu prosekává trním, aby se konečně dostal až do komnaty své princezny. Se svým podílem úžasných i nesnadných chvil.

Začíná to tím, že pokud chceš konkrétní zpětnou vazbu, musíš každému přesně říct, co od něj očekáváš a čeho by se měla zpětná vazba týkat. To je hned první cvičení: ujasnit si co chceš, proč a v čem ti ta či ona osoba může pomoci. Ale my jsme prostě blázni, a tak jsme se nechtěli omezit jen na kontaktování lidí, které jsme už znali! Arthurovi strašní rodiče ho dotlačili k tomu, aby překonal svůj ostych a odvážil se kontaktovat i některé profesionály, kterych si váží, ale které nezná osobně. Například Adriena, který natočil velice působivá videa, které Arthura inspirovala. Arthur se učí, jak oslovit lidi, kteří ho inspirují, aniž by se příliš vychvaloval, ale přece jen o sobě něco pozitivního potřebuje napsat. To není snadné ani pro dospěláka! Často takovému vzkazu předcházely několikadenní výměny názorů, s jeho obavami a frustracemi, a občas skoro i hádky, když napětí narostlo. Nemysli si, že je s teenagerem život jednodušší jen protože je zapálený do toho, co dělá, a bydlí v obytňáku! Ale zvládli jsme to, společně. A každou obavu, kterou Arthur překonal, každý e-mail, který napsal, byl dalším krokem k tomu, aby rostl v člověka, kterým chce být.

A stálo to za to: reakce byly fantastické! Zaprvé proto, že všichni reagovali. A co víc, reakce byly pozitivní a často vyjadřovali uznání za to, co Arthur ve svémm věku dokázal vytvořit, úplně sám. Byl potešen, když mluvili o jeho talentu, i když z toho byl zároveň hodně na rozpacích. Celá ta akce mu naháněla trochu strach, protože přerostla jeho očekávání. Ale i to patří ke zkušenosti: přijímat pozitivní i negativní reakce a přitom zachovat svou rovnováhu.

Prožili jsme spoustu neuvěřitelných zážitků. O jednom bych ti chtěla povědět trochu víc. Stalo se to v přírodní rezervaci Khenifiss na jižním pobřeží Maroka. Byl zde právě jeden marocký filmový štáb, který natáčel filmový dokument o rezervaci a o místních rybářích. Režisérem byl student filmové školy v Casablance, a jemu pomáhal profesor filmové školy Hakim a dalšá zkušený filmař Atem. A právě s nimi se Arthur spřátelil. ukázal jim svůj film, který na oba udělal velký dojem. "Už se nemáš co učit," řekl dokonce Hakim! A pak si dlouho povídali o všmožných technických detailech (Točíte v .log? používáte ND filtry, Davinci Resolve, color grading... to všechno je pro mě čínština!). Nakonec Arthura pozvali, aby se k nim na pár dní připojil na natáčení. Byl v sedmém nebi: pozoroval, diskutoval, vyměňoval si názory... a samozřejměě se toho přitom hodně učil! Ale nejúžasnější překvapení přišlo, když jsme obkevili, co Atem o našem setkání napsal na svůj Instagram:

Srpen 2023. Mauritánie. Výběr ze zpětné vazby na film:

"První text je příliš dlouhý"
        "Hudba na konci je přliš dramatická."
                  "Proč místo černé obrazovky svůj text nenamluvíš? A nepčidáš svojí fotku?"
                             "Už se nemáš co učit!"
                                       "Vyměň hudbu v první části"
                                                "Mohl bys přidat videa své rodiny v lese!"
                                                           "V minutě 0:56 se tvůj záběr trochu pohne."
                                                                       "Zkus ještě více přizpůsobit záběry do rytmu hudby..."

Dobrá zpráva je, že všichni jsou nadšení! Druhou dobrou zprávou je, že každý tip je jiný. Horší by bylo, kdyby se všichni shodli, ale vzhledem k různorodosti reakcí se dá říct, že jde spíše o osobní názory. Každý člověk je prostě jiný a vidí věci jinak, což je super. Velkou otázkou ale bylo, jak se s tím vším teď vyspořádá Arthur...

Povídat si, naslouchat, uvažovat... znovu a znovu. Jako první odepisuje lidem, u kterých přesně upřesnění, aby jejic hzpětnou vazbu opravdu dobře pochopil . Někdy to probíhá přes mail, jindy přes Whatsapp video. Ptá se. Naslouchá. Přemýšlí. Jde do hloubky. Arthur nedělá věci napůl. Potřebuje pochopit každou připomínku, aby si na ni mohl vytvořit svůj vlastní názor. A na to neexistuje nic účinnějšího než hodiny a hodiny diskuzí s rodiči. Srovnáváme argumenty. Zvažujeme pro a proti. Definuje, jak se chce rozhodnout a proč. Komu svůj film chce ukazovat a čeho by tím chtěl docílit? Občas je to na mě dlouhé, ale zároveň s údivem sleduji, jak se mu vše v hlavě vyjasňuje. Postupně se jeho projekt dál vyvíjí, ale zůstává jeho vlastním.

A konečne se může rozhodnout. Sám podle sebe. Nedokázala bych ti říct, kolikrát jsme ten film spolu prohlíželi, a pokaždé jsme se soustředili na jiný feedback. Ale v této fázi naše rodičovská role ustupuje do pozadí a omezí se jen, aby Arthur našel dostatečně sebedůvěry k jeho volbám. Pokud náhodou vyjádříme svůj názor (jiný než on), odpoví s klidným přesvědčením, že to chce udělat tak a tak, a z toho či jiného toho důvodu. Ví co chce, cítí to. Je to jeho film.

Takže to je všechno? Je už konec? Ale vůbec ne! Pro nás je nepředstavitelné požádat druhé o radu, aniž bychom jim poté nepoděkovali a nevysvětlil své volby. Všechny tito lidé mu pomohli lépe definovat jeho projekt, bez ohledu na to, zda se jejich radami řídil, nebo ne. Musím přiznat, že to může být docela oříšek! Občas je to jako se pohybovat na tenkém ledě. Mnoho z nich jsou navíc profesionálové! Arthur se ale musí naučit obhájit svůj názor, i když mu je jen 14 a je to jeho první film. Učí se důvěřovat svému vnitřnímu hlasu. A zároveň chce vyjádřit svou vděčnost za čas a pozornost, kterou mu ostatní věnovali.

Jedním z nejlepších příkladů "odmítnutí" této podpory je příběh mé drahé přítelkyně Céline, výborné hudebnice. Arthur se na ni obrátil, aby ho vedla při výběru hudby. Nikdy se k Arthurovi nechovala jako k dítěti, ale jako k dospělému umělci, který potřebuje poznat neznámé území, v tomto případě hudbu. Její zpětná vazba byla upřímná, konstruktivní a zároveň kritická. Vysvětlovala, o co při výběru hudby jde, a jaké argumenty za ním stojí. Během výměny názorů na videu nakonec dokonce spolu zvažovali možnost, že by Céline sama složila hudbu, která by se k jeho filmu hodila. Požádala ho, aby zvážil argumenty pro a proti, přičemž mu zůstala k dispozici dokud se nerozhodne.
Arthur byl velmi dojatý a o této možnosti se zasnil. Nejdříve se však pokusil hudbu vylepšit sám, přičemž se řídil jejími kritérii a radami. O několik týdnů později dokončil svůj film s novou hudbou, kterou našel na internetu a která nemá placená autorské práva. Povzbuzen její pozitivní reakcí se pak rozhodl, že ji o složení hudby už nepožádá. S výsledkem byl spokojen a nepotřeboval nic lepšího. Jeho první film tak bude autorsky jeho vlastní. Děkuji Céline, sama jsem dojatá, když píšu tyto řádky.

Zpráva od Arthura:
Děkuji vám, mami a tati, úplně za všechno. Jste moji první a neúnavní fanoušci!
Děkuji Céline, Manuelovi, Jean-Philippovi, Monice, Kim, Daně, Erice, Jean-Marcovi, Maxovi, Adrienovi, Atemu, Hakimovi, Robertovi, Férialovi, Jean-Louisovi, Petrovi, Petře, Jeanovi, Estelle, Guillaumovi, Monice, Jance, Zinebovi, Nežovi, Aminovi... a všem ostatním, kterým jsem ukázal své video a požádal je o pomoc. Děkuji vám za sdílení emocí, které ve vás můj film vyvolal, děkuji vám za technické připomínky, děkuji vám za to, že jste mi řekli, co se vám více či méně líbilo, anebo že jste mi pomohli najít správná slova v různých jazycích a nakonec... že jste mi nechali svobodu se ve všem rozhodnout sám za sebe.

A co se stane, až Arthur svůj film dokončí a bude jim chtít přispět změnit svět?

Odkaz na čtrtou epizodu

24.10.2023 00:17 Denisa - Mauritánie

Neziskovka 7x7 z.s. │ Něco více o nás │ V médiích │ Ochrana osobních údajů

Velké poděkování patří našim přátelům z ALS EURO za jejich nezištnou podporu při stavbě a udržování tohoto webu.

Na vašem soukromí nám záleží

Byl jeden cedrový les 3 : Feedback