Naštěstí to pro nás nebyla první rozbitá hlava. Všechny děti bez výjimky už byly alespoň jednou v nemocnici na ošetření nebo zašívání hlavy. Naučila jsem se, jak v takových připadech jednat. Nejprve rychle popadnu kapesník (vždycky ho mám v kapse) a silně ho přitlačím na ránu, a dám do pusy několik kuliček homeopatie ARNICA (a kterou mám také stále v kapseé). Po několika vteřinách zkontroluji, jestli je natolik hluboká, že bychom potřebovali lékařskou pomoc. Naštěstí je to v pořádku, nic nebezpečného. Asi po deseti minutách to přestalo krvácet a mohli jsme přejít na fázi 2: STERISTRIP! Tyto speciální podlouhlé flastry slouží k napnutí a uzavření hlubokých ran a nahrazují šití. Jsou velmi praktické, účinné a pro nás totálně nezbytné. A nakonec: kouzelný lék:led. Led na bolístku, aby nenatekla, a druhý (často čokoládový ve formě nanuku), aby Enzo na bolest rychle zapomněl. Je to magické, vždy to funguje!
Ale u lidi kolem nastala panika. Maročané milují děti a vždycky jim přiběhnou na pomoc. Hned poté, co spadl, už tam byl muž, aby nám pomohl. O 5 minut později k nám došla prodavačka z místní lékárny. Měla o Enzíka obavy, nejraději by ho ušetřila bolesti a radila "Nesmí utíkat!". Petr se usmál. "Vždyť je to dítě! Nemůže neběhat, stejně jako nemůže nedýchat ;-)". Enzo hodně plakal, protože ví, že "když brečíš, je to jako mrak. Kapky padají, a když je mrak prázdný, vyjde slunce. Slzy pomáhají léčit". Pro jednou jsem byla docela ráda, že ho všichni brali za holčičku, protože v Maroku kluci NEPLÁČOU! Mezitím přišel nějaký pán, aby nám zavolal lékaře nebo sanitku. Naštěstí pro nás jsme zůstali klidní a sanitku zdvořile odmítli. Majitelé obchodu naproti nám dali zmrzlinu a kousky ledu, paní z lékárny pak nabídla další gázu na ještě lepší vyčištění. Celé okolí se o Enza staralo. Jeho malá nehoda kolem nás vyvolala explozi solidarity a lásky ♡.
