7 pokusů odjed do Afriky !

Páni! To už bude Afrika! Čekali jsme tak dlouho, abychom byli v poušti, mimo silnice... nádhera !

...Ale ne... to ještě není Afrika ;-) ... byla to nádherná polo-poušť ve Španělsku, Bardenas Reales, a bylo to minulý podzim.

Dost špatně se to dá pochopit, ale už jsem sedmkrát uvěřil, že to pravda je: konečně Afrika na konci mých kol. Ale zase nic...
Jak je ale možné stanovit sedmkrát datum odjezdu a neodjet? Upřímně řečeno, také to dost nechápu. Takže jak to vlastně bylo a co se stalo, pěkně popořadě, od začátku...

Afriko, už jedeme! ...pokus číslo 1 :-( listopad 2020
Podívej se na ty zklamané obličeje... Už před dvěma lety jsme si měli užívat dobrodružství v Africe. Místo toho ale stojím a Afrika daleko. Jsme totiž ve Francii, kde je opět celostátní Covidová karanténa. Takže už druhé "uvěznění" při kterém musím stát a nemohu jezdit.
Od začátku školního roku mě děti každé ráno opouštějí, aby šli do školy v Saint-Michel l'Observatoire, na jihu Francie, kam děti měly podle plánu chodit jen dva měsíce. Nakonec zde tvrdneme až do Vánoc, neboť všechny hranice jsou uzavřené a bez povolení se nedá jet ani do vedlejší vesnice. Jediným řešením je čekat a doufat... a my doufáme :-)

Afriko, vidím tě! ... pokus číslo 2 :-( listopad 2021
Uplynul celý dlouhý rok. Zimu jsme strávili v Nizozemsku, abychom si alespoň užili holandského opa (dědečka) a oma (babičky). Na jaře se hranice trochu otevřely a já se pomalu vydal zpět na jih: projel jsem kopečkami Belgie, krásnými soutěskami Lucemburska, a celou rozmanitou krajinou Francie. Ale městům jsem se vyhýbal, protože ta byla pořád v Covidové pohotovosti. Na konci léta už byla Covidová situace zase trochu lepší, a tak jsem pokračoval dál do Pyrenejí a pak podél atlantického pobřeží Španělska až na jih Portugalska. Můj cíl? Gibraltar! Nejužší místo mezi Afrikou a Evropou, a odkud je dokonce Afrika vidět... tedy, pokud stojíš na mé střeše :-)
Ale zase to nevychází! I když mnoho lidí předpovídalo změnu k lepšímu, politici Maroka a Španělska se na sebe ještě stále zlobí a trajekty mezi Španělskem a Marokem nejezdí... Ze Španělska se lodí odplout nedá! A tak opět otáčím volantem a mířím zpět na sever.

Afriko, otevři se! ...pokus čislo 3 :-( únor 2022
Strávili jsme naše první vánoce bez rodinek. Jsme uprostřed divoké přírody v krásné Extramaduře ve Španělsku. A pak Nový rok a leden, který jsme mohli strávit s našimi španělskými přáteli. U nich si rodinka mohla opět na chvíli užívat luxusu domu se sprchou a opravdovými postelemi, a klidu, aby mě podrobila dalším úprávam a opravám. Největším projektem bylo nové ventilační okno ve střeše a hlavně pak dva nové super výkonné sluneční panely! Ty nahradili mé tři staré, a co více, dají se teď dokonce naklápět ke slunci, a tak vyrábějí energie daleko více.
Vylepšení by mohlo být ještě daleko více, ale já už musel pokračovat dále na sever, zpět do Francie, aby děti a rodiče-učitelé mohli co nejrychleji složit školní kontrolní zkoušky a vyrazit do Afriky! Podle posledních zpráv se totiž předpokládalo, že hranice Maroka se v únoru opět otevřou, a že z Francie budeme do Maroka moci cestovat. A také že ano: letadla do Maroka opět létají, ale bohužel, trajekty tam ještě plout nemohou. Na ně přijde řada až skoro o tři měsíce později... pro nás další zklamání a další čekání.

Afriko, otevři se prosím úplně! ...pokus 4 :-( duben 2022
Teď je na řadě Enzo. Přestože byl v únoru u zubaře a vše se zdálo být v pořádku, Denisa tomu nějak nevěřila, a tak s ním raději šla na kontrolu ještě jednou. A dobře, že to udělala: zubař objevil hned několik kazů a jeden z nich dost velký... Vůbec jsme nechápali, jak se to mohlo stát, protože sladkosti děti skoro vůbec nejí :-(
Enzo se zubaře děsí... tedy, kdo by ho miloval, že? Jenže Enzovi jsou teprve 4 roky. A tak v následujících měsících navštevujeme s Enzem několik různých dětských zubařů, ale žádnému se nepodaří ho zcela ošetřit. Při každé nové návštěvě zubaře může Enzo nalepit ve svém mini-pokojíku pár svítících samolepek autíček. Pokojíček se rychle plní, ale zuby se lepší jen trošku. Ale dětských zůbařů je málo a dětí, kteří je potřebují, hrozně moc. A tak mezi jednotlivými schůzkami čekáme několik týdnů, měsíce plynou, a odjezd se opět odkládá. Trajekty do Maroka už od dubna vesele plujou, ale zatím bez nás. Přichází červenec a zoubky Enza jsou opět v pořádku, a cesta k odjezdu je konečně volná!

Nemoci a nehody ... žádný pokus :-( červenec 2022
Všichni kromě mě chytli Covid. Nejprve Enzo a Cailin, další týden Naomi a Arthur, a nakonec i Petr a Denisa. Mají horečky a nic s nimi není. Navíc jsou velká horka, 35 stupňů, a tak je to u nás doma dost drsné. Zůstáváme izolováni ve vysokých horách, kde je trochu příjemněji, a na odjezd ani nepomýšlíme. Mrzí mě, že jsem stále připraven odjed, ale musím čekat kvůli lidským nemocem, které se mě netýkají. Jenže pak přišla řada i na mě: najel jsem na kus ostrého železa a ten mi úplně roztrhnul jednu z pneumatik! Tak se zase čekalo pro změnu na mě. Výměnu za rezervní pneumatiku, kterou vozím (a to dokonce dvě), udělali Arthurem a Petr za den. Jenže pak ještě museli sehnat novou rezervní - přeci nepojedu na drsné africké cesty anichž bych měl dvě rezervní pneumatiky !!! Moje pneumatiky jsou hodně velké, a hodně speciální, a neseženou se jen tak jednodušše... a čas opět utíká, a Afrika čeká :-(

Petr v noci nespí a ráno nám předkládá nový plán cesty!

Jsme nabití pozitivní energií, a diskutujeme bojový plán jak naše dobrodružství lépe sdílet.

Čteme o Africe knížky, dívame se na mapy a cestopisy, studujeme jaká zvířata tam můžeme potkat, a v noci o Africe i sníme. A můj motor si tiše brouká v rytmu afrického tamtamu :-)

Arthur a Enzo se pustí do velkolepé stavby ze kostek Kapla: "Tao bude s dalšími kamarády auty čekat v přístavu...

Pak najede do břicha lodi...

My pak půjdeme na palubu pozorovat moře...

A večer půjdeme spát do kajuty v lodi...