logotyp
Login

Čtyři měsíce na cestě-necestě

[prosinec 2020]
Je to tak, už to jsou 4 měsíce co žijeme v Taovi, zatím stále na jihu Francie v Provence, tak trochu na půl “na cestě” a na půl “normálně”. A konec roku vyloženě svádí k nějakému bilancování. A tak do toho.

Do jaké míry se náš život změnil po přestěhováni do 12m2? Samozřejmě, že hodně radikálně. Začneme s tím, že skoro všechno, co k domovu a k cestování patří, včetně celosezonního oblečení a obuvy pro nás šest, her a hraček, školních a domácích potřeb, dílny, zásoby léků a všemožných náhradních dílů, se muselo scvrknout do oněch 12 m2. A nejde jen o to umět vše do tohoto prostoru naskládat, ale každodenně tyto věci používat a přitom o ně nezakopávat, nebo je naopak zoufale nehledat… Jak to zvládáme? No, budeme upřímní. Někdy to chce hodně pevné nervy a přebytek pozitivní energie. Uvnitř Taa je to často dost chaotické a hektické, a to hlavně od doby, co se dny zkrátily, a venku je čím dál větší zima. Stává se sice, že všechny děti klidně studují a Enzo spí (což se nám dokonce podařilo zachytit na jedné fotografii), a rodiče jsou v absolutní pohodě, ale toto nejtypičtější obrázek našeho každodenního života není. Děti se v Taovi chovají totiž pořád jako dříve, prostě jako správné děti. Honí se, houpají se na trapéze (ano, máme ji uprostřed pokoje), narážejí do sebe, padají jeden na druhého… nebo dokonce hrají na schovku. A to vše s patřičným zvukovým doprovodem, který se v malém prostoru různě láme, odráží, ale rozhodně ne zmenšuje. To nakonec může vést i k tomu, že vysoká úroveň hluku začne vadit i některému z dětí ! 
Takže díky našim 12 m2 máme dost příležitostí se trénovat v řešení nejrůznějších situací a konfliktů : velkých, malých, hloupostí, mezi dětmi, mezi dítětem a rodičem, mezi staršími a mladšími, mezi všemi… protože je fronta na čištění zubů, když chce někdo na záchod… protože houpání jednoho vadí druhému se dostat do svého “pokoje”… Ale jedno je jisté : nikdo z nás by zatím život v Taovi za nic nevyměnil, všichni se v něm cítíme příjemně, a opravdu krasně se nám v něm spí. A když se spolu probouzíme a podíváme z auta kolem (když pomineme, že vstávání samo o sobě je něco hrozného) znovu si říkáme, jak je svět nádherný a jedinečný, jak je nám společně s Taem dobře, a jaké máme štestí.

Možná jste také zvědaví, jak nám Tao slouží? Jestli se nám vydařili všechny jeho úpravy? Zde je to jednoduché. Jsme moc spokojeni. Nic zásadního se dokonce ještě jeho intenzívním používáním ani nerozbilo, a to přestože naše děti testují mezní odolonost materáilu téměř nepřetržitě. Dovnitř nám také neteče, i když občas vidíme pod stropem kapky zkondenzované vody, což je pro nás připomínka, že dost nevětráme. Když jsme z Česka odjíždeli, zbylo ještě asi 64 maličkostí, které jsme chtěli na Taovi postupně dokončit. A asi 20 se skutečně dokončit podařilo, ale mezitím se dalších 56 drobností objevilo, a tak náš seznam žádaných úprav zatím stále narůstá. Je to asi jako s opravdovým barákem, na kterém je také stále co dělat. Nic zásadního to naštěstí není. Dvě věci nám však začaly dělat starosti.

Prvním je naše spotřeba elektřiny. Mysleli jsem si, že naše 3 sluneční panely s celkovým výkonem 540 W nám umožní plnou autonomii, neboť v létě jsme naši elektřinu používali dokonce i k vaření. Podzimní dny jsou ale kratší a hlavně, slunce není moc vysoko nad obzorem, takže na panely svítí pod nízkým úhlem, a tak je dobíjení panelů postatně slabší. A protože se i málo přemisťujeme, nemůžeme baterie dobíjet ani motorem. K tomu stále větší zima snižuje kapacitu baterií, a krátké dny nás o to víc nutí sedět unvitř a spotřebovávat… A bohužel, spotřebičů je i přes naší snahu k jednoduchosti hodně: světla, lednice (i když i tu jsme nakonec přestěhovali do bedy pod autem), vodní pumpa, ventilátory topení a odvětrávání záchodu, telefony, počítač, … a tak i když se snažíme elektřinou šetřit, pokud nechceme baterie přílis vyčerpávat, po 10 dnech si baterie musíme u přátel dobíjet.

Druhým je velice nepříjemný fakt, že nám přestali bez zjevného důvodu fungovat obě protimrznocí topná tělesa v nádržích na vodu. Bohužel, zjištění důvodu a oprava se ukázaly ve stávajících podmínkách jako nemožná. A tak jen zatím pečlivě sledujeme venkovní teplotu připraveni v případě jejího velkého poklesu pod nulu nádrže vypustit. Dosti nepříjemná vyhlídka, ale budiž, stále snesitelná.

Naštěstí nám počasí přálo. Letošní podzim je v Provence nadprůměrně teplý. Navíc vzduch je zde daleko sušší, což je pro život v malém prostoru hodně příjemné, a hlavně, skoro každý den svítí sluníčko. Můžeme tak přecijenom přes den trávit dost času v “naší velké zahradě”, která k Taovi neodmyslitelně patří, a i když je v noci kolem nuly, v poledne můžeme často obědvat venku. Jít na chvíli ven je také výborné řešení, když se někdo potřebuje uklidnit, a to, jak jsme popsali výše, není zcela vyjmečná situace.

Až prosinec přinesl první velké a dlouhé dešťové dny, a změna byla velká. Jílovitá zem, která všudem kolem nás je, se brzy změnila na lepivé bahno, a to netrpělivě čeká na sebemenší příležitost, aby se někomu přilepilo na podrážku. A to prosím i tehdy, když na podrážce několik vrstev bahna už je. Takže už po několika krocích hodně lituješ, že jsi kdy opustili útulno Taa. Jenže třeba do školy se ráno jít musí, a co víc, děti by tam měly dorazit čisté… prostě velká výzva, kterou zvládáme se střídavými úspěchy.

Komu by se chtělo z Taa ven, a to i když teď alespoň svítí sluníčko a nejhorší je pryč...

A na závěr zpět k samotné cestě. Tiše jsme doufali, že alespoň tyto vánoce, po všech předchozích odkladech, strávíme na exotičtější straně Středozemního moře. Ale pandemie má zatím stále ještě navrch, a tak jsme se rozhodli předevěím s ohledem na naše děti odjed před vánoci na několik těch nejstudenějších týdnů k babičce a dědečkovi do Holandska. Hygienicka opatření tam byla také méně přísná než ve Francii… ale jak jinak, toto se bohužel záhy po našem rozhdnutí obrátilo. Nicméně, i tak věříme, že je to dobré rozhodnutí. Umožní nám to být ještě chvíli s rodinou, a přitom snad i trochu procestovat zemi, kde příliš často nemrzne, a která je navíc také blízká naším srdcím.

Od vánoc tedy plánujeme být v Holandsku. Zde kromě oprav a dalších úprav Taa a domácí školy pro celý tým budeme sledovat situaci ve světě a studovat budoucí možné trasy s tím, že itinerář samotný je méně důležitý, a že hlavni je cestovat !
Tak uvidíme, jak dopadne tento náš další plán číslo … 235? … nebo už 236?
:-)

15.12.2020 00:00 Petr, Francie
     
   
Velké poděkování patří našim přátelům z ALS EURO za jejich nezištnou podporu při stavbě a udržování tohoto webu.
 
French
Youtube 7x7.family
Facebook 7x7.family
Instagram 7x7.family

Created by © 2020 -2024ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek webdesign