Vzhůru k naši zahrádce v divoké přírodě

Vidíš mě? Vypadám docela malý... anebo je to ten kaňon, který je tak obrovský?

Uvnitř to také háže na všechny strany, tak mi odpusť rozmozanou fotku!

Líbí se mi moc červená barva kaňonu - hezky kontrastuje s mým svítivě zeleným lakem.

Je to docela dobré cvičení v přesnosti. Silnice tady jsou tak úzké, že se nesmím seknout!

Takže znovu projíždím serpentýny, které už dobře znám, a jedu do našich oblíbených míst vysoko v horách.

Zatím co Enzík spí, Cailin naviguje, Petr řídí... a já jedu.

Takže znovu projíždím serpentýny, které už dobře znám, a jedu do našich oblíbených míst vysoko v horách. Je to docela dobré cvičení v přesnosti. Silnice tady jsou tak úzké, že se nesmím seknout!

... na naši hostinu "houby na všechny způsoby"

Enzo, nejmenší z týmu, našel nejvetší houbu.

Dvě zamilované houby... tak je sníme spolu :-)

Bác na zem! Malý odpočinek v naši houbové zahrádce.

"Tati, tento je také jedlý?"

Velké houby jsme zase obalovali jako řízky. A samozřejmě byla i smaženice.

Malé žampionky a píchavky nám nejvíce chutnali jen nakrájené na malé kousky, a osmažené s troškou koření. Arthur nám je připravil jako předkrm.

Dobrou chuť !
(Enzo se jich ale ani nedotknul - jen se na ně podíval a bylo rozhodnuto... ;-)

A na závěr udělali Naomi, Enzo a Denisa tématický přírodní výtvor.
AŤ ŽIJÍ HOUBY, ale hlavně ty jedlé :-)